Roadtripping Scandinavia #3 |CZ|

ČÁST TŘETÍ 

Naší poslední zastávkou v Norsku bylo městečko Kongsberg, kde jsme bydlely v bývalé vojenské základně, která byla předělaná na hostel. Tak trochu. Sprchy byly sdílené, což by mi přišlo trošku zvláštní, ale okay. Jenže ty sprchy vypadaly tak, že to byla jedna místnost, kde bylo naproti sobě šest sprch bez jakýchkoli závěsů , asi chtěli trošku zanechat ten feeling vojenské základny. Večer jsme v lese ještě objevily takový krásný jezírko, kdekoli jsme v Norsku byly, nikde nebyla krásná příroda daleko!

Pak už se jelo zase směr Dánsko, přes Švédsko, fňuk. Norsko je fakt asi nekrásnější zemí, kterou jsem kdy navštívila. Všude jsou jezera, fjordy, hory, milý lidi, je tam čisto, nikde nebylo trilion lidí ♥. Doufám, že v blízký budoucnosti budu mít možnost prozkoumat i trošku ten sever, tam to musí být ještě úžasnější!

Krátkou zastávku jsme udělaly v přístavním městečku Smögen, kde jsme nakrmily racky a jely směr naše ubytování v kempu u jezera Vänern v okolí Bralanda. To fakt skoro celej den bez přestávky pršelo, POČASÍM SI ČLOVĚK TAKY NESMÍ NECHAT ZKAZIT NÁLADU! 

Další den jsme jely k tomu druhýmu obrovksýmu švédskýmu jezeru- Vättern k městečku Jönköping, kde jsme zase náhodou narazily na tak úžasný ubytování! Přijet jsme na farmu mohly od dvou hodin, přijely jsme ve tři a nikde nikdo. Všechno sice odemčeno, ale nikde nikdo . Tak jsme asi hodinu obdivovaly a hladily koně a jely zase pryč s tím, že jsme naše kufry už nechaly vevnitř s malým lístečkem, že se zase vrátíme, že jsme tu nikoho nenašly. Když jsme se asi za hodinu vrátily, tak jsme čekaly už jen asi deset minut a opravdu přijel někdo, kdo by nás ubytoval! Vůbec nám to nevadilo, protože bylo krásný počasí a všude se pásly koně. Ti majitelé ještě ke všemu byli hrozně milý a hned si s námi začali povídat. Bydlelo se hned nad stájema a ti koně byli slyšet! Pan majitel se zato omlouval, že tu je někdy trošku hluk, ale nám to přišlo nejvíc super, klidně mohli být hlasitější! 

Naší poslední noc ve Švédsku jsme zase strávily na malinké farmě, která byla zase naprosto dokonalá! Granelund Bed and country living ve Veberödu. Spřátelila jsem se tam s úplně nejvíc mazlivou kočkou, kterou jsem kdy potkala. Byly tam prasátka, pes, dva normální koně a ještě takový ten mini poník! Jinak bylo všechno v pastelových barvách v nádherným stylu. Bydlely jsme tam ještě s jedním postarší švédským párem a pánem z Estonska, který na tomhle krásným místě už je skoro měsíc, kvůli práci. 

Pak už se jelo směr Dánsko, kde jsme nejdřív jely do Kodaně. Mamka se chtěla podívat k Malé mořské víle, což je podle mě něco jako Čůrající chlapeček v Bruselu- je to hrozně známá turistická atrakce a vůbec nestojí zato ji vidět, okolo je tolik lidí s foťáky a selfie tyčema, že tu sochu stejně skoro nevidíte . Jinak jsme jako věděly, že Kodaň je hrozně cyklistický město, ale tak extrémně jsme si to taky nepředstavovaly. Mamce z toho málem přeskočilo, protože si myslela, že ji každou chvílí nějakej přistane na kapotě, byly totiž fakt všude . Prošly jsme ještě trošku centrum a poměrně rychle odjely, protože jak jsme strávily dva týdny v malých městečkách a vesnicích, vůbec jsme nebyly zvyklý na takový neskutečný návaly lidí. V Helsingoru, kde na nás čekalo naše poslední ubytování už to bylo poměrně lepší. Hostel byl asi patnáct kroků od krásný malý pláže, ze který bylo vidět Švédsko, plavci by k němu mohli asi klidně doplavat, protože to byly asi tři kilometry. 

Nebyla tam sice zrovna zima, ale počasí na koupání taky nebylo. Já jsem chtěla ale alespoň jednou za těch sedmnáct dní do moře, takže jsem se půl hodiny otužovala a opravdu tam vlezla! Když jsem pak šla zpátky, lidi na mě koukali podobně udiveně jako já na ty otužilce, které jsme potkávaly v Norsku a Švédsku!
Už jsem se myslím vykecávala dost dlouho, je to tam neskutečně skvělý, jeďte tam, co nejdřív můžete!