Lowcost race #1

Tak oznamuju, že jsme obě živý a zdravý zpátky doma! A jaký to bylo? 

Ve dvanáct se všechny týmy rozeběhly z Letné, my jsme utratily první peníze za lístek na metro, kterým jsme dojely do Chuchle, protože podle hitchwiki tam je nejlepší místo pro ty, kteří se chtějí dostat na jih. Asi jsme měly smůlu, nebo to zas tak dobrý místo není, protože jsme tam stály hodinu, než nám konečně někdo zastavil do Písku. Měly jsme štěstí a ještě ten den jsme se dostaly do Rakouska kousek od Hochkönigu, což byl první checkpoint. 

Spaly jsme pod širákem vedle lesa a srnčí ohrady. Srnky v noci vydávají tak děsně strašidelný zvuky! 

Ráno jsme se vydaly směr Hochkönig, u hory ale zjistily, že výšlap trvá šest hodin. Nechtělo se nám ztratit celý den a s těma krosnama chodit šest hodin do kopce taky není to nejúžasnější, co si člověk dokáže představit. Tak jsme šly nahoru hodinu, na vyhlídku, která byla v poloviční nadmořské výšce jako špička Hochkönigu. 

Pak jsme stoply auto, které jelo rovnou do Švýcarska, což bylo hrozně skvělý, ale taky to znamenalo čtyři hodiny poslouchání chorvatskýho folku. To už tak úžasný nebylo. 

Za tmy jsme se dostaly do městečka Zug, kde jsme došly k jezeru, u kterýho jsme se ubytovaly. Ten výhled ráno byl boží, jen škoda, že tam ráno chodilo běhat tolik lidí .

Když jsme se vyhrabaly z našich spacáků, jely jsme směr Grindenwald, což trvalo docela dlouho, ale ty Alpy jsou prostě naprosto úžasný, všude je tam tak krásně ♥. Rovnou jsme tam splnily další checkpoint. Hrozně jsme se ten den chtěly ještě dostat do Francie, což se nám taky povedlo, hned kousíček za hranice. Přespaly jsme na soukromé pláži u jezera. 

Bylo hrozně pěkný, jak nám cizí chlapi říkali, ať jsme hlavně opatrný a dáváme na sebe pozor . Taky bylo pěkný sledovat reakce lidí, když jim povídáme, že stopujeme po Evropě, natož jim pak říct, že spíme pod širákem, to už většina reagovala, jakoby nám nadobro přeskočilo. A ono asi i trochu jo. 

V Nice na nás čekal Couchsurfing, a my se tam neskutečně moc chtěly dostat, protože postel, sprcha, střecha! Dostaly jsme se do města kousek od Marseille, už se stmívalo a taky to bylo neskutečně hloupý místo na stopování, tak jsme se rozhodly, že dojedeme vlakem. Lístek stál sedmnáct euro, naštěstí jsme neměly ani drobný, ani kartu, takže jsme si lístek prý měly koupit ve vlaku. Ve vlaku se naštěstí nic jako kontrola lístků nekonala a tak jsme jely zadarmo! My měly tak neskutečný štěstí!

Bylo taky krásný, jak na nás Francouzi, kteří neuměli anglicky furt a furt mluvili francouzsky, i když jsme jim nějakým způsobem daly najevo, že fakt jako nevíme . Dohromady umíme asi dvacet slov a frází a s tím se člověk moc daleko nedostane. 

Pátý den byl asi nejvíc úžasnej ze všech. Nejdřív jsme jely do zálivu k azurový pláži, která byla tak úžasně čistá a byly tam tak krásný rybičky ♥. Vůbec se nám odtud nechtělo, ale čekalo na nás Monte Carlo, tak jsme se s tou úžasnou pláží, která už se začala víc a víc plnit lidma přece jen rozloučily. 

Monaco je krásný, a ani to tam nebylo tak drahý jak jsme si myslely! U moře jsme půl hodiny zkoušely hrát na flétnu a něco si vydělat. No, byla to bída. My neumíme vlastně fakt vůbec nic a na poslední chvíli jsme se naučily Skákal pes, Když jsem husy pásala, Prší prší a Ovčáci čtveráci, ale vydělaly jsme euro dvacet, tak aspoň něco. 

K večeru jsme se pak dostaly do Janova, jeden kluk byl tak hodnej, že nám koupil lístky na vlak. Bohužel jsme nasedly do špatnýho, tak se to trošku protáhlo, ale poznaly jsme u toho jednu moc milou holku s roztomilým psem, tak to ani moc nevadilo.